Technologie výroby a aplikace samolepicí tapety je z hlediska lepidla a způsobu lepení velmi podobná samolepicím fóliím a od tapet lepených tradičním způsobem se v mnoha ohledech liší.
Slovo „tapeta“ v názvech samolepicích produktů je často matoucí, protože vychází z širšího významu tohoto pojmu, kterým je myšlen jakýkoli materiál určený pro lepení na stěny.
Pro stavebníky i tapetáře však zadání „příprava stěn pro tapetování“ obvykle znamená přípravu pro lepení klasických tapet lepidly na bázi roztoku metylcelulózy.

 Běžné tapetovací lepidlo drží lépe na porézní zdi (kde má větší kontaktní plochu) než na zdi upravené lakováním či penetrací.

Rozdíl v lepidlech

Princip adheze je u tapetovacího lepidla a u lepidla samolepicích tapet naprosto odlišný.
Zatímco klasická vodná roztoková tapetovací lepidla využívají mechanické uchycení (zakotvení) lepidla v nerovnostech a pórech spojovaných materiálů, v případě tuhých lepidel používaných u samolepicích tapet (vyráběných z polymerů esterů kyseliny akrylové a metylakrylové) jde především o specifické chemické a fyzikální adhezní síly.
Z toho vyplývá, že v prvním případě potřebujete povrch savý, porézní a mírně zdrsněný, v druhém případě je naopak ideální povrch zcela nesavý a relativně velmi hladký (například lakovaný atp.). Jedná se tedy o povrchy zásadně odlišné, které se nesmí zaměňovat.

 Lepidlo samolepicích tapet drží hůř na porézní zdi (kde má menší kontaktní plochu) než na zdi upravené lakováním či penetrací.

Omyly u výrobků určených pro přípravu povrchu

Existuje velká řada produktů označených jako „určeno pro tapetování“, „pro úpravu před tapetováním“, „pro lepení tapet“ atp. Tyto produkty jsou však vždy určeny pro lepení klasických tapet (pokud není výslovně uvedeno něco jiného), a ne pro lepení samolepicích materiálů. V některých případech je jejich použití dokonce na závadu. Tak je tomu například u penetrace.
V návodu k těmto prostředkům se dočtete, že s tapetováním můžete začít obvykle za několik málo hodin po zaschnutí penetrace. To však platí právě jen pro klasické tapetování. V případě samolepicích tapet není sice většinou běžná tapetovací penetrace na závadu, ale pevnost přilnutí lepidla tapety se zde příliš nezvyšuje. Naopak hrozí značné riziko, že se zbytková vlhkost penetrace projeví vznikem velkých bublin a odlepujících se částí.
Pokud již byla penetrace aplikována, doporučujeme její řádné proschnutí (cca týden). Rovněž je třeba brát v úvahu, že stejně jako existují rozličné typy laků, existují i různé druhy penetrací pro různé aplikace. Některé typy penetrací na bázi pryskyřic mohou adhezi samolepicích tapet dokonce zhoršovat.
Naopak jiné typy penetrací, které povrch zdí zcela uzavírají a pro běžné tapetování jsou vysloveně nevhodné, můžou u samolepicích materiálů zvýšit pevnost počáteční adheze i několikanásobně.