Úlohou lepidla je spojení dvou různých materiálů, v našem případě PVC filmu a podkladu tak, aby byl zajištěn hladký průběh aplikace, a aby PVC film dobře držel na podkladu. Jak silně bude fólie na povrchu držet, závisí na následujících parametrech.
Na přilnavosti lepidla k lepenému povrchu v kolmém směru (adheze), na soudržnosti hmoty lepidla a pevnosti ve střihu (koheze), na povrchovém napětí lepeného povrchu, na povrchové struktuře (rovinnosti) podkladu, a na teplotě.



Na obrázku vidíme princip fungování lepeného spoje. Samolepící PVC fólie si již od výrobce s sebou nese vrstvu lepidla. Máme tedy zajištěnu adhezi mezi fólií a lepidlem. Na správné kohezi lepidla také záleží, protože ta „drží“ fólii ve vodorovném směru při jejím přirozeném roztahování a smršťování po povrchu při působení tepla. Hlavním parametrem lepidla je však vlastní přilnavost (adheze), která se udává v technických listech k materiálu, a určuje, jak pevně bude fólie držet na polepeném povrchu bezprostředně po aplikaci, a v jakém čase se přilnavost zvýší na konečnou hodnotu. Každé lepidlo má ještě jeden důležitý parametr, a tím je kontaktní adheze (tack), která ovlivňuje, jak silně bude PVC fólie lepit při styku s podkladem během aplikace.
 
Správné přilepení fólie k podkladu závisí ve velké míře na vlastnostech povrchu materiálu, na který budeme fólii aplikovat, na technice lepení, a na teplotě prostředí. Pojďme se tedy podívat na konkrétní příklady.

Povrch podkladu

Smáčivost povrchu lepidlem je velmi důležitým parametrem pro pevnost přilepení. Souvisí s povrchovou energií látek, vyjádřenou jako povrchové napětí. Je-li povrchové napětí kapaliny nižší než povrchové napětí pevného povrchu, dojde k rozlití kapaliny po povrchu. Efekt smáčivého či nesmáčivého povrchu můžeme krásně pozorovat na laku auta před umytím a po umytí v automyčce mycím programem s voskem. Už při sušení můžeme pozorovat, jak jednotlivé kapky vody rychle stékají pryč, zatímco, před mytím se voda na povrchu držela a vytvářela velké mokré plochy. Vosk snížil povrchové napětí lakovaného povrchu. Pro nás to znamená, že aplikace samolepící folie na vozidlo, které právě vyjelo z myčky, může být značně riziková. Před aplikací je proto vždy nutné povrch zkontrolovat a důkladně vyčistit a odmastit. K tomu je dobré používat specializované přípravky, na které se můžete spolehnout.

Jak se vlastně chová samolepící fólie při lepení?

Při aplikaci samolepící folie prochází lepidlo třemi vývojovými fázemi. První z nich je tzv. TACK a označuje míru přilnavosti při prvním kontaktu s povrchem. Druhá fáze se označuje POČÁTEČNÍ PŘILNAVOST a plně se projevuje cca 20 minut po zahájení lepení. Třetí, poslední fáze, je KONEČNÁ PŘILNAVOST. To je ta skutečná lepící síla, kterou drží samolepící folie na daném povrchu. Tento údaj uvádí výrobce v technických listech. Správné konečné přilnavosti však můžeme dosáhnout jen při dodržení technologického postupu doporučovaného výrobcem.

Lepidla, se kterými se v praxi můžeme setkat:

• Permanent - Lepidlo trvalé, k jehož odstranění je třeba použít tepla a/nebo chemikálií
• Non permanent/Removable - Lepidlo, které lze odstranit bez pomoci tepla nebo chemikálií, s minimem zbytků lepidla – nezapomeňte, že po překročení časové lhůty odstranitelnosti se toto lepidlo stává permanentním!
• Easy Apply/Dry Apply - Komůrkové lepidlo se vzduchovými kanálky, které maximálně usnadňují lepení a minimalizují vznik vzduchových bublin pod fólií
• Easy Apply RS - Lepidlo s kombinací funkce vzduchových kanálků a možností repozice klouzáním fólie po povrchu, ještě před tím než lepidlo aktivujete přitlačením stěrkou na požadované místo
Speciální:

• A-polar - Lepidlo na problematické nepolární povrchy s nízkým povrchovým napětím např. polyetylén, polypropylén.
• Hi-Tack - Lepidlo se zvýšenou kontaktní lepivostí, např. na stěny
• Ultra Removable - Lepidlo s velmi dobrou odstranitelností

Vývoj adheze v čase

Křivky na obrázku ukazují čas potřebný k tomu, aby adheze dosáhla cílové / požadované hodnoty. K tomu potřebuje lepidlo vyzrát po dobu minimálně 24 hodin. Některé typy lepidel, například Easy Apply, mohou ve vyzrávání pokračovat a po 48 hodinách dosáhnout ještě mírně vyšší hodnoty.

Lepení na vodu

Mnoho uživatelů ve své praxi používá techniku "Lepení za mokra". Úskalím této
techniky je negativní vliv na přilnavost lepidla, která se může snížit až na 50% své hodnoty, a také ke vzniku mléčných skvrn u materiálů s vodou ředitelným lepidlem. Tyto skvrny sice časem zmizí, ale adheze lepidla může zůstat nižší.
U namáhaných ploch nebo ploch vystavených venkovnímu prostředí pak dochází k odlepování krajů, praskání a jiným nežádoucím jevům. Proto např. Avery Dennison u svých materiálů tento způsob aplikace vůbec nedoporučuje a nabízí pro lepení na obtížné povrchy (sklo, leštěný kov) použití komůrkových lepidel Easy Apply.
 

Povrch je třeba připravit

Každý povrch, na který budeme lepit, vyžaduje trochu odlišný přístup. Od obyčejného umytí vodou až po použití speciálních odmašťovacích přípravků, které nám jej pomohou dokonale připravit. Pro lepší orientaci potřebujeme vědět, které povrchy jsou bez rizika, a které vyžadují speciální přípravu či použití speciálního lepidla. Např. povrchy z kovu a PVC jsou zástupci dobře smáčivých (polárních) povrchů. Naproti tomu polyetylen, polypropylen, teflon nebo silikon jsou zástupci těch obtížně smáčivých (nepolárních nebo apolárních). Při aplikaci na tyto povrchy vybírejte vždy fólie přímo určené k jejich polepu. Jaký vliv má druh povrchu na výslednou lepivost, můžeme vidět na grafu.

Teplota prostředí, materiálu i povrchu

Naprosto zásadní vliv na aplikaci samolepících materiálů má teplota, a to jak okolního prostředí, vlastní fólie, i polepovaného povrchu. Minimální teplota pro většinu aplikací je 10 °C. Pokud se tyto podmínky nedodrží (např. lepí se s fólií právě vyloženou ze zasněžené rozvozové dodávky, nebo chvíli po odstranění zbytků ledu ze zákazníkova auta), s velkou pravděpodobností nebude lepidlo správně držet na podkladu. V letních vedrech dochází k opačné situaci, kdy adheze lepidla je tak vysoká, že fólii téměř nejde nalepit. Optimální teplotou pro aplikace samolepících materiálů je 18-20°C. Vliv aplikační teploty můžeme pozorovat na obrázku.




 

Několik doporučení na závěr

• Výběrem vhodného lepidla ušetříte čas při aplikaci (rychlost lepení s komůrkovými lepidly) i po ní (odstranitelnost z povrchu).
• Pokud to jde, nepoužívejte lepení na vodu, abyste předešli vizuálním i technickým defektům.
• Věnujte pozornost správné přípravě/ošetření každého povrchu.
• Nepodceňujte teplotu všech tří součástí – okolního prostředí, materiálu i polepovaného povrchu.
• Podrobnosti o technických parametrech lepidla naleznete v technickém listu daného materiálu.